Obsah

Čestné občanství

Pplk. Jan Novák

 

Pplk. Jan Novák

Dne 10.8.2008 bylo uděleno čestné občanství panu pplk. Janu Novákovi, našemu rodákovi, který žije v Peru, v Limě.

Pplk. Jan Novák

  • Narodil se v Nedašově 22.6.1914
  • 1936 -1938 sloužil jako telegrafista v hodnosti četaře u technické roty 28. pěšího pluku v Praze
  • Od 1. října 1938 do 18. listopadu 1938 se zúčastnil mobilizace v Sudetech
  • Od roku 1939 je pracovníkem Baťa závodu
  • 1939 je zařazen jako gumař do oddělení určeného pro Peru
  • Po událostech v Lidicích a Pearl Harboru se rozhodl připojit k odboji
  • Hlásí se do RAF, kde absolvuje telegrafický kurz, povýšen na seržanta
  • Odjezd na Bahamy, kde se tvoří posádky pro 311. bombardovací perutě RAF
  • Podnikl  více jak tři desítky operací. Ve většině operací byl v posádce jako první telegrafista.
  • Po válce mu bylo nabídnuto setrvání v armádě. Jan Novák nepřijal a 30.6.1946 demobilizoval
  • Odjíždí do Limy (Peru), kde pracuje v Baťově továrně
  • 1989 rehabilitován a povýšen na podplukovníka ve výslužbě

 

 

Vzpomínka na válečná léta příslušníka RAF, pplk. Jana Nováka

 

V letech 1936 až 1938 jsem sloužil jako radiotelegrafista v hodnosti četaře u technické roty 28. pěšího pluku v Praze - Vršovicích. Kurs telegrafisty v Kutné Hoře jsem absolvoval jako nováček, o rok později jsem již byl instruktorem. Od 1. října 1938 do 18. listopadu 1938 jsem se zúčastnil mobilizace v Sudetech.

 

Od roku 1939 jsem byl baťovec, po návratu z vojny mě zařadili jako gumaře do oddělení určeného pro Peru. 1. září 1939 jsem odjel do Jugoslávie, poté do Itálie a tam jsem se nalodil a 8. listopadu 1939 jsem připlul do Callaol, hlavního přístavu v Peru. Po hrozných událostech v Lidicích a Pearl Harboru jsem se rozhodl připojit k odboji. Rozhodl jsem se odjet do Velké Británie. Cesta tam byla velmi dramatická. Putoval jsem letadlem, vlakem, lodí, přeplul jezero Titicaca (největší jezero světa v nadmořské výšce 4 000 metrů nad mořem), doplul do „La Paz“ v Bolívii. Pak jsem opět jel vlakem, tentokrát do Buenos Aires, kde jsem čekal asi tři týdny na loď. Němci měli nad lodní dopravou kontrolu a několik lodí potopili. Měli totiž veškerou podporu od prezidenta Peróna.

.

novinyNalodil jsem se na britskou nákladní loď a po připlutí do Skotska jsem byl asi měsíc vyšetřován, jestli nejsem špion. Po prověření mě jako četaře přidělili k pěchotě. Pěchota nebyla aktivní, a tak jsem se přihlásil k RAF. Britské královské letectvo (RAF), malé množství námořníků a vojáků v poušti totiž bojovali a umírali denně. V RAF jsem absolvoval telegrafický kurs. V tomto oboru jsem měl praxi již z domova. Po střeleckém kursu jsem byl povýšen na seržanta. Ze střediska jsme odjeli na Bahamy, kde proběhl výcvik a cvičné lety posádek pro 311.-tou peruti. Během výcviku a operací jsem létal na pěti typech letadel. Nejčastěji to byl Liberator. V mojí posádce bylo několik výrazných osobností. Kapitán Josef Pavelka, plukovník, byl vytažen z hořícího Wellingtonu, pobyl si dlouhou dobu v nemocnici, prodělal několik operací, ale jakmile mu to zdravotní stav jen trochu dovolil, létal dál. U prezidenta republiky jsem pro něho žádalo povýšení na generále, ale má žádost byla zamítnuta. Nesouhlasím! Dalším kapitánem byl Jiří Osolsobě. Výborný člověk a vlastenec, autor knihy Zbylo nás devět. V posádce s námi také létal Láďa Herčík, duchovní, jediný kněz v RAF s vyznáním československým.

V Liberatoru byli 3 telegrafisté/střelci (Wireless Operator), každý s rozdílnými úkoly při kterých se střídali. Jeden byl u telegrafní stanice a musel být stále na příjmu. Druhý sedel u moderního radarového přístroje a prohledával vodní plochu v okruhu, někdy až 30 mil. Třetí seděl v horní střelecké věži a byl připraven bránit letoun proti stíhačkám nepřítele. Já jsem byl první telegrafista, což znamenalo, že jsme byl odpovědný, za všechny tři.

Operační lety začaly v Severním moři. Po několika protiponorkových hlídkách jsme byli  určeni na speciální operaci. Dne 29. října 1944 jsme pod švédskou palbou potopili německou ponorku U-1060 v Baltickém moři. Naším úkolem byly protiponorkové hlídky, ochrana a doprovod konvojů. Podařilo se nám poškodil či potopit menší lodě, tu poslední v Baltickém moři na konci války.

Po skončení války jsem přiletěl do Prahy, byl jsem přidělen do Plzně jako úředník a byla mi učiněna nabídka na setrvání v armádní službě. Nepřijal jsem ji a vybral si raději práci v továrně. Po demobilizaci dne 30. června 1946 jsem se vrátil do Anglie, odjel lodí do Panamy a odtud odletěl do Limy. Zde jsem již zůstal a na dálku se oženil.

Do vlasti jsme se s manželkou vrátili na pozvání v roce 1968. Po roce 1989 jsem byl prezidentem Havlem pozván na Pražský hrad. Byl jsem rehabilitován, obdržel jsem čestné uznání a povýšili mě do hodnosti podplukovníka ve výslužbě. Shledal jsem se tam se svými bratry legionáři, letci. Byly to krásné a nezapomenutelné momenty. Škoda, že trvalo desítky let, než k takovému setkání došlo.

fotofotoLituji jen toho, že jsem se nesetkal s nikým z posádky Jiřího Osolsobě, tedy s těmi, se kterými jsem prožívat dramatické válečné okamžiky. Také jsme obdržel pozvání na odhalení památníku padlým letcům ve 2. světové válce, které se konalo 12. května 1995.

V padesátých letech bylo nás v Peru, Čechoslováků dost, žili jsme jako jedna rodina. Hrávali jsme divadlo, měli jsme klub. Tato pospolitost se však vytratila. Lidé se politicky rozdělili, někdo by pro komunisty, jiný ne. Protože jsem nikdy nerozlišoval, odkud kdo je, souhlasím s kamarádem Slovákem Lysáčkem, který říká: „To rozdělení je blbost, Jendo.“ A s tímto názorem vřete souhlasím.

Juan Novák Holba (V Peru je dle zákona součástí jména i jméno matky za svobodna.) Jinak stále Čech, Jan Novák.

Tolik ze vzpomínek vlastence, který stále patří srdcem do své vlasti, i když již přes padesát let žije v Limě.

 

Panu pplk. Novákovi byl v zastoupení udělen kříž ministra obrany viz email zde email novak.doc (21,5 kB)

Fotodokumentace :

Copia_de_prueba1_409 Copia_de_prueba1_410
Copia_de_prueba1_412 Copia_de_prueba1_416

Dne 2.10. 2010 nás  opustil. Zemřel, tak jak žil, jako milovník rodiny, velký válečník a vlastenec se silnou vírou v Boha. Byl též hrdý na čestné občanství města Nedašov. Buď mu země lehká.