František Pacík

František Pacík
Narozen: 5. 2. 1927, Nedašov
Zemřel : 14. 8. 1975, Praha
František Pacík se narodil jako druhé ze sedmi dětí nedašovského kostelníka Jana Pacíka a 
jeho ženy Marie. Od mládí směřoval k výtvarnému umění a hudbě. Po 2. světové válce 
studoval na Soukromé škole dekorativních umění Praze u Jaroslava Masáka, v letech 1949 až 
1954 pak absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Laudy. Jeho díla se
začínají záhy objevovat na veřejných výstavách a jejich výraz rezonuje u odborné i laické 
veřejnosti. Zhruba od poloviny 60. let začíná Pacík více tíhnout k západočeskému regionu a 
k Plzni, kde navázal vztah se skupinou umělců kolem osoby Karla Kaňáka, zakladatele 
plzeňského arboreta. Západočeský region se tak stal místem, kde František Pacík, rodilý 
Valach, realizoval nejvíce svých plastik pro veřejný prostor (např: Dovádějící děti, 1962 –
Ostrov nad Ohří; Sloup, 1967 – Plzeň; Karbon, 1966 – Plzeň; Fontána, Plzeň; a mnoho dalších, 
které se dnes již nepodařilo dohledat či prověřit).
Pacíkovu tvorbu lze označit za výrazově sugestivní, záhadnou složitými do sebe se zavíjejícími 
figurativními i nefigurativními útvary a nesnadně čitelnými symbolickými tématy. Základní 
charakteristikou jeho tvorby je pohyb, jenž vychází odkudsi zevnitř, aby nazírajícímu odhalil 
symboliku a tajemství procesů, jejichž je sám součástí. Pacík svými díly odkazoval dál, 
významově šifroval a inklinoval k užívání souboru několika elementárních tvarů, u nichž 
nalézal dynamicky se rozvíjející vazbu. 
František Pacík patřil k mimořádným talentům české poválečné výtvarné scény. Jeho 
autentický projev se prosadil navzdory dogmatismu padesátých let minulého století, a svého 
rozkvětu se dočkal v letech šedesátých. Svým pojetím, hloubkou a tajemstvím však jeho dílo 
promlouvá stále.
 
Odkaz na dílo: 

abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=osobavdokumentech&IDosoby=168