Obsah

František Pacík

pacík

Narozen: 5. 2. 1927, Nedašov

Zemřel : 14. 8. 1975, Praha

František Pacík se narodil jako druhé ze sedmi dětí nedašovského kostelníka Jana Pacíka a jeho ženy Marie. Od mládí směřoval k výtvarnému umění a hudbě. Po 2. světové válce studoval na Soukromé škole dekorativních umění Praze u Jaroslava Masáka, v letech 1949 až 1954 pak absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Laudy. Jeho díla se začínají záhy objevovat na veřejných výstavách a jejich výraz rezonuje u odborné i laické veřejnosti. Zhruba od poloviny 60. let začíná Pacík více tíhnout k západočeskému regionu a k Plzni, kde navázal vztah se skupinou umělců kolem osoby Karla Kaňáka, zakladatele plzeňského arboreta. Západočeský region se tak stal místem, kde František Pacík, rodilý Valach, realizoval nejvíce svých plastik pro veřejný prostor (např: Dovádějící děti, 1962 – Ostrov nad Ohří; Sloup, 1967 – Plzeň; Karbon, 1966 – Plzeň; Fontána, Plzeň; a mnoho dalších, které se dnes již nepodařilo dohledat či prověřit).

Pacíkovu tvorbu lze označit za výrazově sugestivní, záhadnou složitými do sebe se zavíjejícími figurativními i nefigurativními útvary a nesnadně čitelnými symbolickými tématy. Základní charakteristikou jeho tvorby je pohyb, jenž vychází odkudsi zevnitř, aby nazírajícímu odhalil symboliku a tajemství procesů, jejichž je sám součástí. Pacík svými díly odkazoval dál, významově šifroval a inklinoval k užívání souboru několika elementárních tvarů, u nichž nalézal dynamicky se rozvíjející vazbu. 

František Pacík patřil k mimořádným talentům české poválečné výtvarné scény. Jeho autentický projev se prosadil navzdory dogmatismu padesátých let minulého století, a svého rozkvětu se dočkal v letech šedesátých. Svým pojetím, hloubkou a tajemstvím však jeho dílo promlouvá stále.

 

Odkaz na dílo: 

abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=osobavdokumentech&IDosoby=168