Velikonoční tradice

Pašijový týden

Popeleční středa

Středa před Božím hodem velikonočním patří ještě k postní době. Říkávalo se jí i Škaredá, Sazometná či Smetná, protože se toho dne vymetaly komíny.

Zelený čtvrtek

Kostelní zvony zní toho dne při večerní bohoslužbě naposledy, a pak umlknou až do Bílé soboty – odlétají totiž do Říma. Hlas zvonů nahrazovaly v tu dobu nejrůznější klapačky a řehtačky. Hluk se rozléhal po celé vesnici a někde se říkalo, že děti honí Jidáše.

A co byste dle tradice mohli udělat pro své zdraví: Určitě sníst něco zeleného – špenát, kopřivy, popenec, řeřichu, zelené saláty… Zvláštní místo má ve velikonočních pověrách také med. Když posnídáte pečivo nebo chléb namazaný medem, budete po celý rok chráněni před hadím uštknutím a žihadly vos a sršňů – ovšem musíte tak učinit před východem slunce.

A jestli potřebujete, aby se vám udržela ve studni voda, vhoďte do ní chléb namazaný medem.

Velký pátek

Je v katolické liturgii dnem hlubokého smutku, na památku ukřižování Ježíše Krista. Dodržoval se přísný půst (tedy žádné maso, vyjma ryb).

A co říká lidová víra: Toho dne se země otevírá, aby odhalila večer o Velkém pátku na krátkou dobu své poklady.

Bílá sobota neboli Vzkříšení

V českém prostředí se před kostelem světil oheň. V mnoha vsích byl zvyk, že se doma uhasila všechna ohniště, před kostelem vložila hospodyně na hraničku vlastní polínko, a když kněz oheň posvětil, vzala žhavý oharek domů a žehnala jím oheň nový.

Hod Boží Velikonoční

K této neděli patří tradiční velikonoční pokrmy – beránek, mazanec, ale také vejce, chleba a víno, které se světily ráno při mši.

Pondělí Velikonoční

Dům od domu chodili mládenci za děvčaty, později hlavně děti, s pomlázkami spletenými z vrbového proutí, zdobenými stuhami. Jimi šlehali dívky i ženy – aby byly po celý rok zdravé, veselé a pilné - vinšovali a dostávali malovaná vajíčka.